Záblesk přišel bez varování. Greninja uskočil stranou a za jeho zády se rozletěl okraj římsy. Úlomky zmizely ve tmě. Na okamžik zůstal viset nad ulicí, potom se zachytil další střechy.
Prohlédněte si karty a další obrázky
Skutečné fyzické karty s postavou z příběhu. Jednotlivé ukázky pocházejí z různých označených edic; nejde o jednu společnou novou sérii. Kliknutím je zvětšíte.
Greninja se k protiútoku nechystal. Už viděl, že každý další střet Floette rozruší a zvýší nebezpečí pro lidi pod nimi.
Voda mu stékala po pažích. Pozoroval květ, který se znovu otevíral, a hledal v jeho pohybu mezeru. Potřeboval se přiblížit v přestávce mezi výboji, aby ji nepřinutil okamžitě znovu útočit.
Kdysi stačilo dostat se nad hladinu
Pod ním se v kanálu zachvěl odraz světla. Greninja na něj na zlomek okamžiku pohlédl. Voda byla prvním světem, který znal. Jako Froakie se v ní učil rozeznávat stíny a čekat, než se nebezpečí přežene.
Později přestal jen čekat. Jako Frogadier vyrážel nad hladinu, zkoušel vzdálenost mezi kameny a učil se dopadat tam, kam se předtím bál skočit. Každý nepovedený skok měl stejný konec: voda se nad ním zavřela a musel to zkusit znovu.
Teď pod ním leželo celé město. A čekalo na další skok.
Na sousední střeše se objevil jeho trenér. Když Greninja zachytil jeho pohled, oba byli připraveni. Záře Mega evoluce mu dodala sílu pro další pokus; ani ta však nezaručovala, že vydrží všechny výboje. Musel se dostat blíž co nejrychleji.
Tři navazující ilustrace · Susumu Maeya · kliknutím otevřeš detail karty.
Úder, který nepřišel
Odrazil se právě ve chvíli, kdy květ vyšlehl další záři. Prošel pod ní, otočil se a přistál na vyvýšeném okraji věže. Tak blízko, že Floette uviděla jeho oči.
Zvedla květinu.
Greninja zůstal stát.
Vteřina se protáhla. Pod nimi zapraskalo sklo. Floette se ohlédla dolů a v prázdném náměstí spatřila AZ. Neutíkal. Nevolal na nikoho, aby ji zastavil. Stál tam s otevřenou dlaní, jako tehdy, když se k němu po staletích vrátila.
Na okamžik záře zeslábla.
Pak se uvnitř květu přelila nová vlna. Floette sebou trhla, jako by ji síla táhla směrem, který si sama nevybrala. Greninja se pohnul. Vyslal proud vody proti okraji květu, aby odklonil jeho příští výboj od náměstí. Náraz ho srazil zpátky na římsu, ale získal tím několik vteřin. Floette mezitím zahlédla AZ a na chvíli se přestala bránit.
Musel vydržet. Jen ještě chvíli.
Otevřená dlaň
AZ ucítil na tváři vodu. Vzhlédl a udělal poslední krok doprostřed náměstí.
„Nemusíš ke mně,“ řekl tiše. „Ale nemusíš tam zůstat sama.“
Jeho hlas se ve vzdálenosti ztrácel, známé gesto však Floette poznala. Začala klesat směrem k němu. Greninja ustoupil, aby jí nechal volnou cestu, a napětí kolem květu postupně sláblo.
Květ se zachvěl. Jednou, podruhé. Záře slábla postupně. Jak se Floette uklidňovala a blížila k AZ, dařilo se jí vlastní sílu znovu ovládat. Greninja sklonil paže. Poslední kapky vody dopadly na střechy pod ním.
Floette začala klesat.
AZ ji nechytil. Počkal, až se přiblíží sama. Zůstala před ním ve vzduchu, unavená, drobná a najednou tak podobná společnici z dávné zahrady, že zavřel oči.
Když je otevřel, byla stále tam.
Město se nadechlo
První dveře se pootevřely jen na škvíru. Někdo vyšel na práh a podíval se vzhůru. Za ním další. Majitel kavárny zvedl ze země židli. Dítě běželo ke kolu a matka je ještě na posledních metrech odmítala pustit za ruku.
Škody zůstaly. Rozbité sklo, potrhané markýzy, vychýlené tašky. Ráno je nespravilo. Dalo však lidem světlo, ve kterém mohli začít.
Greninja stál vysoko nad nimi. Z náměstí k němu vzhlédl AZ. Jejich pohledy se na krátkou chvíli setkaly.
Pak se po střeše mihnul stín. A byl pryč.
Floette se přiblížila ke královu rameni. AZ pomalu vykročil a nechal ji, aby ho doprovázela vlastním tempem. Když míjeli kavárnu, ozvalo se za nimi zacinkání sklenic.
Lumiose City se znovu učilo svému obyčejnému rannímu rytmu. Tentokrát to byl ten nejkrásnější zvuk na světě.