Uprostřed bulváru zůstalo ležet dětské kolo. Přední kolo se ještě chvíli otáčelo, než se zastavilo i ono. Z otevřených dveří obchodu někdo zavolal posledního opozdilce. Pak cvakl zámek.
Prohlédněte si karty a další obrázky
Skutečné fyzické karty s postavou z příběhu. Jednotlivé ukázky pocházejí z různých označených edic; nejde o jednu společnou novou sérii. Kliknutím je zvětšíte.
Nad Lumiose se rozprostíral květ Mega Floette. Jeho světlo kreslilo na fasády pohyblivé skvrny, krásné jako odlesky na dně bazénu. Jenže každý další záblesk provázelo zachvění oken. Město už dávno přestalo obdivovat barvy.
Vzpomínka, která nepřestala bolet
Pohled na vyděšené lidi ve Floette probouzel vzpomínky na dávnou válku. Střechy pod ní se jí na okamžik slévaly s obrazem zničené země a oslepujícího světla královy zbraně.
Když se znovu soustředila na město, spatřila další škody a její strach ještě zesílil.
Přítomnost se jí rozpadala na útržky. Jedna část se chtěla vrátit k AZ, k jeho dlani a známému kroku. Druhá stále stála před cenou, kterou za její život zaplatili ostatní. Nemohla jim jej vrátit. Nemohla se přimět zapomenout.
V této podobě nedokázala příval energie zvládnout. Čím více se bála, tím prudčeji reagovala na každý pohyb kolem sebe; vlastními výboji pak vyvolávala další křik, který ji znovu děsil. Okvětní lístky se rozevřely o něco víc. Z komína pod ní se uvolnil kus zdiva a dopadl do ulice.
Výkřik zdola ji polekal. Prudce se otočila. Další vlna energie přeběhla přes střechy.
Muž na prázdném náměstí
AZ vyšel ze stínu domu. Na náměstí působil ještě vyšší a osamělejší než obvykle. Zastavil se u převržené židle, opřel ji o stůl a pak vzhlédl.
„Floette.“
V dunění jeho hlas téměř zanikl. Přesto se nahoře něco změnilo. Na zlomek vteřiny se květ přestal otáčet.
AZ udělal krok. Chtěl říct, že už bude všechno dobré. Ta věta mu však uvázla v hrdle. Podobnou jistotou kdysi omlouval každé další rozhodnutí. Ještě jeden pokus. Ještě trochu síly. Potom bude zase dobře.
Podíval se na své ruce. Tentokrát v nich neměl nic, co by dokázalo svět přinutit poslechnout.
„Jsem tady,“ řekl.
Nad náměstím prasklo světlo. AZ se zapotácel, ale neustoupil.
Někdo musí získat čas
Na druhém konci ulice se pohnula modrá silueta. Greninja přistál na římse tak lehce, že neuvolnil ani prach. Jeho trenér zatím odváděl lidi z ohrožené ulice a hledal bezpečnou cestu na střechu, aby mu mohl pomoci. Chvíli sledoval náměstí. Starého muže dole. Floette nahoře. Potřeboval ji odvést od lidí a získat pro AZ čas, aby se k ní mohl bezpečně přiblížit.
Než se odrazil, ozval se křik.
Pod uvolněnou markýzou se krčila postava. Greninja změnil směr ve vzduchu. Dopadl vedle ní, jediným pohybem ji vytáhl do průchodu a zvedl hlavu právě ve chvíli, kdy kov udeřil o dlažbu. Úder se rozlehl ulicí jako zvon.
Na střeše nezůstal nikdo. Floette se tam přesto otočila. V záři květu hledala další hrozbu.
Greninja ji pozoroval zpod římsy. Každý prudký pohyb vyvolával další vlnu. Přímá cesta vzhůru by byla nejrychlejší. Také by mohla být poslední chybou, kterou dnes město udělá.
Blíž než kdokoliv předtím
Začal stoupat po druhé straně budovy. Přes parapet, úzkou hranu balkonu, mokré tašky. Když se Floette obrátila, zůstal nehybný. Když se podívala jinam, překonal další kus cesty.
Dole AZ nepřestával čekat.
Greninja se dostal na poslední střechu. Odtud už nebylo kam se ukrýt. Mezi ním a květem zůstal jen vzduch rozechvělý energií.
Floette ho spatřila.
Světlo se stáhlo do jediného bodu. Greninja pokrčil nohy, připravený ke skoku. Tentokrát se však nedíval po místě, kam udeřit. Díval se na drobnou bytost uprostřed té záře.
Greninja zůstal na dohled, ale nezaútočil. Chtěl, aby si na jeho přítomnost zvykla dřív, než udělá další krok.