V kavárně na rohu zhasla světla a o chvíli později se do tmy ponořily i domy na protější straně ulice. Výpadek se rychle šířil po celém bulváru. Číšník zůstal stát se sklenicí v ruce. Za oknem už nebylo vidět tváře, jen jejich odrazy.
Prohlédněte si karty a další obrázky
Skutečné fyzické karty s postavou z příběhu. Jednotlivé ukázky pocházejí z různých označených edic; nejde o jednu společnou novou sérii. Kliknutím je zvětšíte.
Vysoko nad Lumiose City se otevřel květ.
Byl nádherný. A právě proto trvalo několik vteřin, než se první člověk rozběhl. Pod jeho okvětními lístky se vznášela Floette. Drobná silueta, kterou by za jiných okolností lidé vítali s úsměvem. Dnes před ní zatahovali závěsy.
Daleko od oken seděl starý muž. Když ucítil první zachvění vzduchu, zvedl hlavu. Tu sílu znal. Stejně jako znal bolest, z níž se rodila.
Den, kdy král přišel o všechno
Před třemi tisíci lety mu říkali král. AZ měl palác, vojsko a lidi, kteří skláněli hlavu, kdykoliv prošel kolem. Nejšťastnější však býval v zahradě, kde mu žádný z titulů nebyl k ničemu. Floette se tam vznášela mezi květy a on za ní chodil, pomalý a neohrabaný, zatímco ona vždycky našla cestu dřív.
Pak přišla válka. Nejdřív jako vzdálené zprávy. Potom jako prázdná místa u stolů. A nakonec si sáhla i do královy zahrady.
Když se Floette vrátila, už se nehýbala.
AZ dlouho hledal sebemenší známku života. Stačilo by zachvění květiny nebo pohyb, kterého by si jindy ani nevšiml. Za dveřmi zatím stáli lidé s rozkazy, prosbami a zprávami z bojiště. Král je neslyšel.
Zázrak, který měl zůstat nemožný
Pustil se do stavby zařízení, které mělo Floette oživit. Práce mu postupně zabrala všechen čas: návrhy měnil, nepovedené části rozebíral a začínal znovu. Tam, kde ostatní viděli konec, on hledal chybu, kterou lze opravit. Někde přece musí existovat páka, vzorec, dost silný zdroj světla.
Zařízení nakonec ožilo. Jeho záře proměnila noc v den. A Floette otevřela oči.
AZ se k ní sklonil. V tu chvíli mu připadalo, že všechno ostatní ztratilo význam. Jenže za zdmi jeho zázraku zůstala prázdnota po Pokémonech, jejichž životní energie návrat umožnila. Radost jednoho člověka měla cenu, kterou zaplatili jiní.
Ani to krále nezastavilo. Stroj, který dokázal vrátit život, obrátil proti světu, jenž mu jej vzal. Válka skončila pod ničivým světlem. Ticho po ní nebylo mírem, o jakém kdysi snil.
Podruhé už ji neudržel
Floette poznala pravdu. Když zjistila, kolik Pokémonů za královo rozhodnutí zaplatilo životem, nedokázala vedle něj zůstat. Jeho vysvětlení na tom nemohlo nic změnit.
Neodešla s hněvivým výkřikem. Prostě se vznesla. Král zůstal stát pod prázdnou oblohou a poprvé pochopil, že jeho stroj nedokáže vrátit všechno.
Energie stroje prodloužila život i samotnému AZ. Proto přežíval celé generace a nesl si svou vinu dál, zatímco se roky měnily ve staletí. Cesty zarůstaly, města měnila jména a z příběhu jeho království se stávala legenda. AZ šel dál. Někdy se zastavil u květiny stejné barvy. Někdy se otočil za pohybem, který zahlédl koutkem oka. Pokaždé příliš pozdě. Pokaždé to byl někdo jiný.
Po dlouhém putování se však Floette skutečně objevila. AZ mezitím pochopil, že svou vinu nenapraví další silou, a přestal se snažit vynutit si její návrat.
Floette se vrátila. Po tak dlouhém odloučení se zdálo nemožné, že se okamžik vejde do jediného pohledu. AZ tehdy nezkusil nic sevřít ani přinutit zůstat. Jen nastavil dlaň.
Stín nad Lumiose
Teď byla jeho dlaň opět prázdná. Za zdmi se ozvalo dunění a po podlaze přeběhl stín obrovského květu.
AZ pomalu vstal. Její návrat mu přinesl radost, minulost však nevymazal. Když teď uviděl sílu, která se kolem ní hromadila, uvědomil si, že její dávné trápení podcenil.
Otevřel dveře. Nad městem se vznášela jeho dávná společnice, obklopená silou, před kterou lidé utíkali. Díval se na ni a neviděl netvora.
Viděl někoho, koho znovu nedokázal ochránit.